Potravinová soběstačnost je drahý a nebezpečný nápad

Liberální institut ve své nejnovější studii ukazuje, že návrh na potravinovou soběstačnost je protispotřebitelský, neekologický, protiprávní a pomáhá dominantním hráčům, jako je Agrofert. 

Poslanecká sněmovna v současné době projednává legislativní návrh skupiny poslanců na zvýšení potravinové soběstačnosti. Liberální institut ve své nejnovější studii ukazuje, že tento návrh je protispotřebitelský, neekologický, protiprávní a pomáhá dominantním hráčům, jako je Agrofert. Analýzu vypracovala trojice autorů Martin Pánek, Jiří Nohejl a Mojmír Hampl.

Skupina 25 poslanců v čele se Zdeňkem Podalem (SPD) a Margitou Balaštíkovou (ANO) podává pozměňovací návrh, jenž podle předkladatelů „[1] umožní regionálním výrobcům potravin lépe se prosadit na domácím trhu, [2] pomůže […] udržet zaměstnanost na venkově a v konečném důsledku [3] snížit uhlíkovou stopu, protože se omezí dovoz jídla přes celou Evropu“. Liberální institut ve své analýze navrhované hospodářské politiky ukazuje, že všechny tři argumenty předkladatelů jsou liché a že nadto nedoceňují další argumenty v neprospěch tohoto pozměňovacího návrhu.

„Jedno z hlavních poučení, které si můžeme vzít ze zkušeností řady zemí za uplynulých 150 let, je to, že posuny k politice potravinové soběstačnosti mohou skončit jedině tragédií,“ říká Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu a hlavní autor studie.

Mojmír Hampl, ředitel Financial Sector Services v KPMG, bývalý viceguvernér ČNB a spoluautor studie, navrhuje, aby stát – když už chce – podporoval české výrobce při vlastních vládních nákupech, a nenutil k témuž spotřebitele. „V každém případě by ‚stát hezky česky‘ neměl znamenat, že se vybere jen jedna momentálně politicky atraktivní oblast (např. potraviny) a zákon se napasuje jen a pouze na ni proto, aby vybraná zájmová politická skupina (političtí podnikatelé v zemědělství) získala výhodu a vše ostatní běželo tak jako dosud. Kdyby mělo dojít k něčemu podobnému, bylo by lepší raději nic neměnit,“ uzavírá Hampl.

„Obavy z nedostatku potravin na světovém trhu se ukazují spíše jako mylné. Pokud si uprostřed největšího omezení světové ekonomiky od druhé světové války lze objednat čerstvou sklizeň darjeelingského čaje přímo z plantáže, která dorazí do jednoho týdne, bylo by trochu přehnané domnívat se, že zítra nebudou brambory,“ komentuje Jiří Nohejl, hlavní ekonom Liberálního institutu a spoluautor studie.

Analýzu stahujte zde »