Liberální demokracii máme už od počátku České republiky, pane Jakle
Hned úvodem článku chci uvést, že Ladislava Jakla si velmi vážím a jeho články rád čtu. Koneckonců to byl on, kdo mě svým článkem v Mladé frontě před dlouhými lety přesvědčil o tom, že můj pohled na legalitu kouření v restauracích byl zcela špatně.
Nicméně v tomto svém článku se bohužel mýlí. Ladislav Jakl se v něm pozastavuje nad tím, jak to, že se – zejména v poslední době – mluví o liberální demokracii, když v ústavě nic takového napsaného nemáme, jak správně podotýká.
Jakl píše: „Pokud se někde politické soutěže účastní jiné než levicově liberální myšlenkové koncepty, měly by podle dnešních elit být nikoli pouze poraženy v politické soutěži, ale měly by být přímo z této soutěže vykázány jako mimoústavní nebo dokonce protiústavní. […] Jak se mohlo stát, že si mlčky zvykáme, jak demokracie má už jen jeden povolený (liberální) obsah? Nechali jsme si pod nosem uskutečnit státní a ústavní převrat, měnící samotné základy naší demokracie? Podle všeho ano.“
Kompletní odpovědí na Jaklův článek je dnes již klasický příspěvek Fareeda Zakarii z časopisu Foreign Affairs. Fareed Zakaria, americký novinář, pyšnící se titulem Ph.D. z politologie na Harvardu pod vedením Samuela Huntingtona, napsal již v roce 1997 článek Vzrůst neliberální demokracie (The Rise of Illiberal Democracy, pdf zde). Zakaria se v něm, jak název napovídá, zabývá zneklidňujícím nárůstem zemí, které jsou sice demokratické nebo demokratizující se, avšak chybí v nich ústavní liberalismus.
Zakaria píše: „Téměř po století se na Západě pojmem demokracie myslela liberální demokracie – politický systém značený nejen svobodnými a spravedlivými volbami, ale také vládou práva, rozdělením státní moci a ochranou základních svobod slova, sdružování, vyznání a majetku. Ve skutečnosti tento druhý balíček svobod – který můžeme nazvat ústavním liberalismem – je teoreticky a historicky odlišný od demokracie.“ (zvýraznění v originále)
Zakaria v průběhu celého článku dává spoustu příkladů zemí, které jsou sice demokratické, avšak jsou to demokratické tyranie. Za všechny zmiňme několik příkladů: „Íránský parlament – volený svobodněji než většina na středním východě – uvaluje tvrdé restrikce na vyjadřování, sdružování a dokonce oblékání. […] Samozřejmě existuje spektrum neliberální demokracie, od mírných přestupců jako Argentina k téměř-tyraniím jako Kazachstán a Bělorusko.“ Pro českého čtenáře není bez povšimnutí, že hned na první straně je za příklad neliberální demokracie uvedeno Slovensko, pod tehdejším autokratem Vladimírem Mečiarem, a že naopak Česká republika je zmíněna jako explicitní příklad liberální demokracie. Už v roce 1997, pane Jakle!
Celý Zakariův článek, jehož přečtení vám nezabere víc než hodinu a jenž nepoužívá složitou angličtinu – takže k přečtení mohu jedině doporučit, obsahuje mnoho důvodů, proč musíme rozlišovat mezi demokracií a ústavním liberalismem a proč je záhodno mít oboje najednou, tedy liberální demokracii. Zakaria uvádí: „Demokracie [je]proces vybírání vlády. […] Ústavní liberalismus, na druhé straně, nepopisuje proceduru výběru vlády, nýbrž cíle vlády.“
Zakaria také v pozn. pod čarou č. 3 správně upozorňuje na to, že slovo liberální je zde používáno ve svém starším významu klasického liberalismu, ne v moderním – zejména americkém – významu politiky státu blahobytu.
Ústavní liberalismus vychází z tradic, se kterými začali již staří Řekové a Římané, které kladou důraz na svobodu jednotlivce. A slouží k obraně jednotlivce před státem. Aby se zajistila ochrana těchto svobod před tyranskou většinou, jsou do ústav vepsány omezení toho, co může vláda ve jménu většiny učinit. Důležitými postavami této státoprávní tradice jsou básník John Milton, jurista William Blackstone, státníci Thomas Jefferson a James Madison nebo filozofové jako Thomas Hobbes, John Locke a Adam Smith.
Magna Carta, Ústava Spojených států nebo Helsinská deklarace a koneckonců i naše Ústava s Listinou základních práv a svobod jsou výrazem ústavního liberalismu.
Zakaria si taktéž správně všímá, že ústavní liberalismus vede k demokracii, avšak demokracie sama k ústavnímu liberalismu nevede. A pokládá zásadní otázku: Žili byste raději v Haiti, neliberální demokracii, nebo v Hong Kongu, liberální autokracii? V Hong Kongu neexistují v podstatě žádné demokratické procesy, avšak Hong Kong je nejen na papíře jednou z nejsvobodnějších zemí světa, a díky tomu také hospodářsky nebývale prospívá. „Absence svobodných a spravedlivých voleb by měla být vnímána jako jedna z chyb, nikoliv jako definice tyranie.“
James Madison vysvětloval v Listech federalistů, že nebezpečí útlaku v demokracii pochází od většiny komunity. Tocqueville varoval před „tyranií většiny“ a psal: „Samotnou esencí demokratické vlády je absolutní suverenita většiny.“
Můžeme si samozřejmě myslet, že výraz liberální demokracie nebo ústavní liberalismus není vhodný, neboť svádí k tomu, aby si jej přisvojovali moderní liberálové (kteří požadují stát blahobytu, jak píše sám Zakaria) a aby jej jejich ideoví odpůrci jako Ladislav Jakl nesprávně odmítali. Otcové zakladatelé Spojených států inspirovaní Kantem používali výraz republika a samotná Ústava USA ani jednou nezmiňuje slovo demokracie. Republika pro ně znamenala republikánský způsob vlády, tedy vládu s omezenými pravomocemi a se silnou ochranou individuálních práv, nakonec artikulovaných v prvních deseti dodatcích americké ústavy.
Rozumím Ladislavu Jaklovi, že je matoucí, pokud se slovo liberální používá v tolika různých významech: Někdo může chtít liberalismus v hospodářské politice, někdo v sociálních otázkách, někdo třeba v tom, jak vychovává svoje děti, nebo jak jeho zaměstnavatel kontroluje docházku zaměstnanců. O tom, že liberální demokracie ale nepředepisuje jeden politický směr, svědčí i absence pojmů typu konzervativní demokracie nebo zelená demokracie.
My v Liberálním institutu prosazujeme liberalismus v ekonomice i v sociální sféře, stejně tak jsme velkými zastánci liberální demokracie – avšak nikoliv demokracie bezbřehé, ale k tomu, zda má firma mít liberální nebo přísný režim se nevyjadřujeme. Ne všechny použití slova liberalismus jsou si rovna. A i když se hrdě hlásíme k jednotné intelektuální tradici, jež nám dala jak ústavní liberalismus, tak hospodářský a sociální liberalismus, uznáváme, že v liberální demokracii občas vítězí politické strany, jež sice respektují ústavní liberalismus, ale tam, kde jim ústava nechává volnost, prosazují tu více sociálně demokratické hodnoty, tu více konzervativní hodnoty.
Zakaria dále píše: „Filozofie za Ústavou USA, tedy strach z akumulované moci, je stejně relevantní dnes jako v roce 1789.“ A můžeme dodat, že dnes je možná ještě relevantnější než v roce 1997, kdy Zakaria tento článek psal. Slovensko se sice vzpamatovalo z mečiarismu, avšak Polsko a Maďarsko se ocitly pod vládou autokratů, Česko pod ni směřuje velkou rychlostí.
„Co je význačné na americkém systému není to, jak je demokratický, ale to, jak je nedemokratický, když uvaluje omezení na volitelské většiny.“ A to je právě problém našeho ústavního systému. V 90. letech nebyla politická vůle prosadit silnou ochranu proti vůli většiny, LZPS je poměrně slabá, nesouhlas Senátu nebo prezidenta s návrhem zákona je pro vládní koalici lehce překonatelný a ani kvalifikovaná většina pro změnu Ústavy není příliš vysoká. Jiná situace byla, když měl otěže moci v rukou ústavní liberál Václav Klaus – i když by se sám za politického liberála třeba neoznačil – a něco jiného je, když se k moci dostane Andrej Babiš, byť ten by se za politického liberála označil bez okolků. Ústavním liberálem však není.
Zakaria uzavírá: „Největším nebezpečím, které představuje neliberální demokracie – kromě nebezpečí vůči vlastnímu lidu – je to, že zdiskredituje liberální demokracii samotnou a uvrhne stín na demokratický způsob vlády. […] Poslední takovou periodou zklamání byla v Evropě meziválečná léta, a příležitosti se uchopili demagogové, z nichž mnozí byli nejdříve populární a dokonce zvolení.“
Zůstaňme tedy bdělí, aby si pojem liberální demokracie nepřisvojila pouze jedna ideologická skupina. V tom má Ladislav Jakl velkou pravdu. Ale neodmítejme tento důležitý pojem, riskujeme totiž, že příští Andrej Babiš už nebude rétoricky bojovat jenom s korupcí a neschopnými politiky, ale přímo s demokracií a ústavními limity, které máme. Tak jako turecký prezident Erdogan.
Martin Pánek
Když je legalizace horší než současný stav – předběžné dojmy z návrhu legalizace marihuany
Česká pirátská strana představila návrh legalizace marihuany. Vedle reformy copyrightu jde o jedno z hlavních témat strany od jejího vzniku v roce 2009.
Martin Pánek
Elon Musk nerozumí svobodě slova ani moderování obsahu na sociálních sítích
Nejbohatší člověk světa Elon Musk se rozhodl koupit sociální síť Twitter, údajně proto, že nerespektuje svobodu slova.
Martin Pánek
Dnes je den daňové svobody 2021
Dnes slavíme Den daňové svobody 2021.Daňová nesvoboda skončila letos 25. června, což je 48 procent roku. Liberální institut vypočítává tento den od roku 2000.
Martin Pánek
Nobelova cena za ekonomii 2020: Jak správně nastavit aukce a vydělat na tom balík
Nobelova cena za ekonomii připadla i v roce 2020 zaslouženě dalším dvěma géniům a velkým postavám ekonomické teorie.
Martin Pánek
Senát nerušit, posílit
Tak jako se každý rok vracejí sněženky, každé senátní volby slyšíme stesky poražených, že bychom měli zrušit Senát.
Martin Pánek
Evropská unie novým rozpočtem učinila další centralizační skok
Čtyřdenní summit Evropské rady schválil návrh tzv. víceletého finančního rámce, tedy sedmiletého rozpočtu EU. Spolu s ním schválil také fond obnovy, který představuje další milník evropské centralizace.
Martin Pánek
Pochvala předsedy Senátu Miloše Vystrčila
Nestává se často, že Liberální institut může nějakého politika za něco pochválit. O to raději tak činím dnes, kdy během Otázek Václava Moravce vyšlo najevo, že předseda Senátu Miloš Vystrčil odcestuje do Tchaj-wanu.
Martin Pánek
Cthulhu potvrzuje, jak nesmyslná je copyrightová směrnice
V souvislosti s karanténou, kterou uvalila celá řadu jurisdikcí kvůli koronavirové pandemii, se po sociálních sítích začaly šířit fotky měst, která namísto lidí ovládla zvířata, když jsou teď vyklizená.
Martin Pánek
Co čekat od nové Evropské komise
Ursula von der Leyenová představila tento týden novou Evropskou komisi, která ještě musí být jako celek schválena Evropským parlamentem.
Martin Pánek
Dotace morální a nemorální
Premiér Babiš čelí další kauze kvůli evropským dotacím. Z úst politiků i komentátorů se ozývá známá písnička: Systém je správný, jenom my Češi jsme laxní při kontrolách a necháváme šíbry, aby systém zneužívali.
Martin Pánek
Nejliberálnějším europoslancem je Payne ze Svobodných, nejhorší je Keller
Nejliberálnějšími europoslanci v právě končícím volebním období 2014–2019 se stali Jiří Payne a Petr Mach ze Svobodných (EFDD), nejméně liberálními naopak Jan Keller a Pavel Poc z ČSSD (S&D).
Martin Pánek
Daniel Hannan, muž za brexitem, přijíždí do Prahy
Kdo je Daniel Hannan, laureát výroční ceny Liberálního institutu 2018? Pojďte si jej poslechnout v úterý v 18:00 v Cevru.
Martin Pánek
Ostudná dohoda o vystoupení Británie z EU
Když v 19. století podepisovaly západní mocnosti dohody s čchingskou Čínou, byly tyto smlouvy pro Čínu tak nevýhodné, že vešly do podvědomí jako nerovné smlouvy.
Martin Pánek
„Idiotská směrnice o copyrightu“ a další dění v Evropském parlamentu
Vstávat a cvičit, regulace šlechtí! Po dvouměsíční dovolené s lobbisty na jachtách se europoslanci vrátili do továrny na regulace a jali se nám zlepšit život. Co konkrétně schválili na zářijovém zasedání, o tom je dnešní článek.
Martin Pánek
Nacistická trička, catcalling, průvodci v Praze, Alex Jones, tajemník SPD a Google v Číně
Dnes o svobodě slova. Nechť žiješ v zajímavé době. Tato apokryfní čínská kletba nám říká, že doba klidu a míru je lepší pro život než doba zajímavých událostí.
Martin Pánek
Vláda zakáže žraločí kostýmy, děkujeme
Podle reportáže iDnes.cz s názvem "Zákaz zahalování tváře na veřejnosti navrhnou lidovci i SPD. Babiš je pro" se sešla mesaliance KDU-SPD-ANO-STAN, která se rozhodla zakázat v ČR zahalování tváře na veřejnosti.
Martin Pánek
Život v pokroku – předmluva ke knize "Pokrok"
Narodili jsme se před třiceti lety, v létě roku 1987. Zatímco náš svět v komunistickém Východním bloku vypadal takřka stejně jako svět našich rodičů, už za dva roky se všechno změnilo.
Martin Pánek
Předseda Evropské komise poctil Karla Marxe. Není divu
V pátek 4. května byla v německém Trieru odhalena socha Karla Marxe k 200. výročí jeho narození v tomto městě. Této veselice se zúčastnil taktéž předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.
Martin Pánek
Zbavme se celní unie a společné obchodní politiky
Evropský celní sazebník čítá 13 tisíc položek a rozkládá se na téměř tisíci stranách. Je to jedna z nejhorších věcí na Evropské unii a bohužel se o ní vůbec nemluví.
Martin Pánek
Chceme evropskou spolupráci, ale ne politickou unii
Úvodní příspěvek Martin Pánka na debatě „EU — ano, či ne“ s šéfredaktorkou EurActiv.cz Adélou Denkovou, která se konala 3. dubna 2018 v Ústí nad Labem.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2159x
http://libinst.cz