Jančura správně kritizuje demokracii, ale nabízí špatné řešení

Radim Jančura říká, že Andrej Babiš by se měl na omezenou dobu stát diktátorem, neboť prý politici jenom žvaní a nepracují. Ale nevylili bychom tak s vaničkou i dítě? George R. R. Martin a James Madison nám říkají, že vylili.

Radim Jančura se nechal slyšet: „Dlouhodobě by [Andrej Babiš] mohl být pro demokracii špatným elementem, ale krátkodobě může hodně republice pomoci, protože po tento čas potřebuje být manažersky řízena. A nikoli řízena politiky, kteří jenom žvaní a nepracují. Až se dá republika do pořádku, tak pak bych trochu té demokracie do politiky dal.“

Frustrace Radima Jančura s výsledky demokracie v České republice je pochopitelná. Na svých autobusových a vlakových linkách čelí nekalé konkurenci (polo)státních, štědře dotovaných firem, čelí šikaně od jejich spřízněných duší na nádražích a ve výběrových řízeních na veřejné zakázky je nesprávně ignorován ve prospěch právě této nekalé konkurence.

Je proto pochopitelné, že podnikavý člověk a inovátor jako Radim Jančura hledá řešení, protože nechce pokračování současného stavu a domnívá se, že pokud se vlády ujmou podnikaví manažeři, jako je on, situace se zlepší.

Problémem České republiky bohužel není příliš málo pravomocí v rukách politiků, nýbrž příliš mnoho. Ekonomie veřejné volby nás učí, že zvolení benevolentních lidí do veřejných funkcí je nepravděpodobné, tím méně, pokud by se měli stát neomezenými diktátory, byť benevolentními. Ekonomie veřejné volby nás taktéž učí, že lidé v politice podléhají obdobným tlakům a v jejich zájmu je reagovat na ně obdobně. Proto ostatně politika ve všech vyspělých státech vypadá obdobně.

Výjimku tvoří Švýcarsko a Spojené státy. Je to snad tím, že Švýcaři a Američané se rodí předurčení k tomu, aby plodili méně regulací? Nikoliv, je to jejich ústavním uspořádáním, které jednak politiky motivuje k jiné politice a které jim jednak přímo zakazuje některé věci, které naši politici pokládají za samozřejmé.

Autor Hry o trůny George R. R. Martin vysvětluje v rozhovoru pro Rolling Stone rozdíl mezi pohádkovým pojetím politiky, které zastává autor Pána prstenů J. R. R. Tolkien, a tím, které více odpovídá skutečnosti, jak víme z pečlivějšího studia politologie a ekonomie politiky:

„Vládnout je těžké. To je asi moje odpověď Tolkienovi, se kterým – i když jej obdivuji – mám určité neshody. Pán prstenů má velmi středověkou filozofii: že když byl králem dobrý člověk, země prosperovala. Když se ale díváme na skutečnou historii, není to tak jednoduché Tolkien mohl říci, že Aragorn se stal králem, vládl sto let a byl moudrý a dobrý. Ale Tolkien se neptá: Jaká byla Aragornova daňová politika? Udržoval si stálou armádu? Co dělal v časech povodní a hladomorů?“

Tak jako George R. R. Martin, já také obdivuji Tolkiena a miluji jeho knihy. Pohádková analýza politiků a politických systémů by ale měla zůstat v pohádkách a neměla by zastiňovat naše uvažování a politických systémech v našem reálném světě.

Jak správně pozoroval James Madison, autor americké ústavy ve Federalistovi č. 51:

„Kdyby lidé byli andělé, nebyly by vlády nutné. A kdyby lidem vládli andělé, nebylo by na vládu nutno dohlížet ani zvenčí, ani zevnitř. […] Prvotním způsobem, jak dohlížet na vládu, je nepochybně její závislost na občanech; zkušenost však lidstvo poučila, že jsou zapotřebí ještě další pojistky. […] V republikánské vládě nutně převáží složka zákonodárná. Abychom tento nedostatek napravili, je nutné rozdělit zákonodárný sbor na různé části a stanovit různé způsoby voleb a různé zásady pro jejich činnost, aby tyto části byly navzájem propojeny tak málo, jak jen to dovolí jejich společné poslání a společná závislost na voličích. Proti nebezpečí vměšování bude dokonce zapotřebí zavést ještě další pojistky.“

A přesně takovou ústavu plnou pojistek Madison a další skutečně navrhli a prosadili. Prezident dnešních USA Donald Trump je z toho frustrovaný stejně jako Babiš s Jančurou. Nemůže stát řídit jako firmu, musí trpělivě navigovat systémem pojistek a protivah a nemůže se stát diktátorem, jak by si jistě přál.

Otcové zakladatelé Spojených států si přáli stvořit systém, který nejlépe zachová svobodu jednotlivce. Můžeme se to dočíst jak v Deklaraci nezávislosti: „Všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, […] jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí,“ tak v preambuli pozdější Ústavy Spojených států: „My, lid Spojených států, abychom […] zabezpečili dobrodiní svobody sobě i svému potomstvu, dáváme si tuto Ústavu Spojených států amerických.“

Řešením tedy je inspirovat se Madisonem, ne Trumpem a zavést omezení politické moci, ne koncentrovat ji do jedněch rukou. Před časem jsem psal o tom, jak omezit počet zákonů, jež přijímá český parlament, můžeme se inspirovat např. švýcarskou dluhovou brzdou nebo lidovým vetem nesmyslných zákonů. Za zamyšlení stojí i americký model silných práv jednotlivce a omezených, přesně vyjmenovaných pravomocí vlády.

Neexistuje důvod, proč by vláda měla neustále růst a ohrožovat Radimu Jančurovi podnikání ať už výše zmíněnou nekalou konkurencí vlastních dopravců nebo např. nesmyslnými pokutami „na ochranu trhu“, jejichž jediným důsledkem je vyšší cena pro spotřebitele.

Radim Jančura se ve své úvaze mýlí. Podnikavý člověk a self-made-man jeho typu by měl vidět, že více vlády škodí. Že by Andrej Babiš mohl být benevolentním diktátorem, tomu přece nemůže věřit ani žádný člen ANO, natož Radim Jančura.

Musí přece vidět, že Andrej Babiš, který si zakládá na vyhrožování, uplácení, sledování konkurence a drakonických trestech, demagogii a vyložených lžích, není člověk, kterému bychom chtěli svěřovat jakoukoliv moc nad našimi životy, a už vůbec ne absolutní.

Slova Jamese Madisona nechť jsou Radimu Jančurovi varováním: „Kde převáží nadbytek moci, není respektováno žádné vlastnictví. Nikdo nemá ochranu svých názorů, svojí osoby, svých schopností nebo svého majetku.“