Nejliberálnějším europoslancem je Payne ze Svobodných, nejhorší je Keller

Nejliberálnějšími europoslanci v právě končícím volebním období 2014–2019 se stali Jiří Payne a Petr Mach ze Svobodných (EFDD), nejméně liberálními naopak Jan Keller a Pavel Poc z ČSSD (S&D). 

Na tiskové konferenci 21. května jsme vyhlásili výsledky Skóre europoslanců v právě končícím mandátu (2014–2019). Navázali jsme tak na Skóre senátorů a Skóre poslanců, které jsme vyhlásili loni a předloni. Zatímco nejliberálnějším poslancem se stal František Laudát z TOP 09 a nejliberálnějším senátorem Pavel Eybert z ODS, nejliberálnějším europoslancem se stal Jiří Payne ze Svobodných.

Strany, které se hlásí k pravici, si tak tyto tři komory rozdělily mezi sebe. Zajímavé také je, že podle našeho výzkumu hlasovala TOP 09 ve Sněmovně poměrně liberálně, v Senátu a Evropském parlamentu zcela propadla.

Již staří Číňané věděli, že nebe je vysoko a císař daleko. V případě rozhodování v EU by se dalo říct: Nebe je vysoko a Brusel daleko. Ze všech zkoumaných komor má Evropský parlament zdaleka nejnižší podíl poslanců s kladným skóre. Touha politiků po regulacích je dobře známá, je tedy vidět, že se občanům hůře kontrolují v dalekém (geograficky i znalostně) Bruselu.

Jak jsme postupovali u analýzy hlasování v europarlamentu?

Stejně jako u sněmovního a senátního auditu jsme brali v potaz pouze legislativní texty, ne nezávazné rezoluce nebo hlasování o důvěře vládě/Komisi. U Evropského parlamentu ještě existují jakési pseudolegislativní texty, kdy např. k daňovým otázkám je Evropský parlament konzultován, takže sice musí hlasovat, ale nemusí udělit souhlas, a k implementačním aktům a aktům v přenesené působnosti podává námitky. Oba tyto typy textů, konzultace i námitky jsme po zvážení do hodnocení zařadili. Nehodnotíme texty, které jsou sice legislativní, ale pouze dávají dohromady znění několika dřívějších textů do jednoho nového (tato procedura se nazývá kodifikace).

Taktéž jako u českého parlamentu jsme brali v potaz pouze závěrečné hlasování. Tedy např. pokud se o návrhu nové směrnice hlasuje na plénu Evropského parlamentu, ale ten ji poté ještě pošle do tzv. trialogu a parlament pak znovu hlasuje o výsledném textu z trialogu, do našeho hodnocení zařazujeme pouze to poslední hlasování – o textu z trialogu.

Rozdíl v hlasováních si můžeme demonstrovat na kontroverzní směrnici o copyrightu:

Copyright in the digital single market ***I

DLABAJOVÁ

CHARANZOVÁ

JEŽEK

PROTI

KELLER

PRO

PROTI

KOHLÍČEK

PROTI

PROTI

KONEČNÁ

PROTI

PROTI

MAŠTÁLKA

PROTI

PROTI

NIEDERMAYER

PRO

PAYNE

PROTI

PROTI

POC

PRO

neúčast

POCHE

PRO

POLČÁK

PRO

POSPÍŠIL

PRO

PROTI

SEHNALOVÁ

PROTI

PROTI

SVOBODA

PRO

PRO

ŠOJDROVÁ

PRO

PRO

ŠTĚTINA

PROTI

PROTI

TELIČKA

PROTI

TOŠENOVSKÝ

PRO

PROTI

ZAHRADIL

PRO

PROTI

ZDECHOVSKÝ

PRO

PROTI

(Zlí jazykové by zde mohli namítat, že pouze u tak známé směrnice měli občané možnost seznámit se s obsahem a vyvinout nějaký tlak na svoje europoslance. A stejně, i když nakonec tuto směrnici podpořila pouze desetina českých europoslanců, na výsledek to nemělo vliv. Směrnice i tak prošla.)

Se závěrečným hlasováním v Evropském parlamentu je ještě další potíž, že v tzv. druhém čtení žádné závěrečné hlasování není. (Druhé čtení v českém parlamentu a Evropském parlamentu jsou dvě úplně jiné a nesrovnatelné věci.) Ve druhém čtení jsme proto, tam kde bylo k dispozici, za závěrečné hlasování brali hlasování o zamítacím návrhu. Dvakrát, v příp. směrnice o GMO a směrnice o biopalivech, jsme hodnotili konkrétní pozměňovací návrh.

V potaz nebereme zpětné opravy hlasování, které nemají vliv na přijetí legislativního textu. Bereme výsledek hlasování tak, jak jej publikují služby Evropského parlamentu.

Původně jsme v našem vzorku pro analýzu měli téměř sto legislativních aktů, avšak museli jsme počet snížit na 82 kvůli tomu, že několik textů prošlo v druhém čtení bez jakéhokoliv hlasování (např. GDPR) nebo se v závěrečném hlasování hlasovalo pouze rukama a ne za použití elektronického hlasování, takže nemáme k dispozici „sjetinu“ (jak se říká v českém parlamentu) po jménech.

Principy ohodnocení jednotlivých aktů, zda jsou liberální, nebo neliberální, jsou obdobné jako v příp. sněmovny a senátu: Pokud se zvětšuje svoboda jednotlivce, uvolňují se trhy, zmenšuje se státní moc a státní aparát a prosazuje se mír, hodnotíme pozitivně. V opačném případě dáváme negativní stanovisko. V situacích, kdy má Evropská unie již nějakou pravomoc, je jednoduché to posoudit – např. podporujeme schválení obchodních dohod, i když nesouhlasíme s tím, že Evropská unie tuto pravomoc má mít. Ale už ji má, takže posuzujeme legislativu, zda obchod liberalizuje, nebo ne.

V situacích, kde Evropská unie pravomoc ještě nemá, popř. ji centralizuje, přebíjí tento princip konkrétní politiku, kterou tím prosazuje. Pokud by např. Evropská unie získala větší pravomoc v oblasti daní, aby zavedla rovnou daň na úrovni 15 %, naše stanovisko by bylo negativní. Prakticky se to projevilo např. u směrnice o GMO, kde Evropská unie decentralizovala svoji moc, aby členské státy mohly provádět politiku, se kterou nesouhlasíme, totiž zakazovat GMO na svém území. Princip decentralizace zde ale přebíjí naše vnitropolitické hodnocení. Naopak u čtvrtého železničního balíčku EU tlačí členské státy k větší konkurenci na železnicích a v případě jednotného digitálního trhu omezuje geoblocking. Jsme přesvědčeni, že pravomoci jednotného trhu EU již má a že zde je využívá správně – tak, aby jednotný trh (který podporujeme) fungoval lépe a liberálněji. Proto je zde naše stanovisko pozitivní, na rozdíl od centralizace moci v příp. např. evropského prokurátora.

A co nám tedy říkají výsledky?

Zajímavé je postavit vedle sebe naše Skóre poslanců a poslušnost k europoslaneckému klubu, jak ji počítá VoteWatch.eu:

			skóre	poslušnost
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.			-43%
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.

Tato tabulka nám odkrývá hned několik věcí. Zaprvé, Svobodní opanovali tento europoslanecký žebříček více, než jsem očekával. Co jsem tak z paměti odhadoval, měl jsem za to, že poslanci ODS hlasovali poměrně liberálně. Ukazuje se, že to není pravda. Dostali se sice do kladných čísel, ale jen tak tak. Všichni ostatní poslanci v Bruselu aktivně škodili svobodě.

Zadruhé, hned na první pohled to vypadá, že čím poslušnější poslanec, tím méně hlasuje pro svobodu. A skutečně, korelační koeficient vychází -0,86. Pokud vezmeme poslance EFDD jako odlehlá pozorování (outliers), i tak vyjde korelační koeficient -0,61.

Zatřetí, poslanci Hlasu jsou v ALDE poslušnější než poslanci ANO. Rekordman poslušnosti Tomáš Zdechovský zase dostatečně rebeloval v hlasováních, která jsme vyhodnotili jako důležitá, takže se i přes svoji poslušnost nakonec umístil v polovině startovního pole.

Všechna data jsou otevřená a k dispozici na webu SkóreEuroposlanců.cz. Můžete si s nimi pohrát a dát nám vědět, co dalšího zajímavého jste zjistili.

Přeji kvalifikovanou volbu v nadcházejících eurovolbách.

PS: Je férové uvést, že jsem byl od srpna 2014 do jara 2016 asistentem Petra Macha. Na tomto projektu jsme pracovali v analytickém týmu s dalšími dvěma ekonomy z Liberálního institutu, Davidem Bartasem a Janem Mošovským. Jsem přesvědčený o tom, že moje předchozí pracovní zkušenost neovlivnila moje hodnocení Machova hlasování.