Pokračování v debatě s lidoveckými ideology

Napsal jsem článek, ve kterém jsem věcně vyvracel omyly europoslance Tomáše Zdechovského, který ale ostatně jenom opakoval europropagandu. Dostalo se mi odpovědi od jeho tiskové mluvčí a od europoslance Svobody...

Napsal jsem text, který uváděl na pravou míru omyly, jichž se ve svém článku dopustil europoslanec Tomáš Zdechovský. Na to zareagovala jeho tisková mluvčí článkem s názvem Pánku, Pánku, máš to na kahánku. To nezní moc dospěle, že?

A obsah není o mnoho lepší. Půlka článku se vůbec nijak netýká toho, co jsem napsal, a druhá půlka jsou vesměs osobní útoky. Pokusím se nicméně vyzobnout to málo, co má aspoň nějakou informační hodnotu, a na to zareagovat.

Ve svém článku jsem napsal, že běžný člověk se nesetká s penězi z Unie. Zcela pomíjím další důležité aspekty dotační politiky – např. kolik naší ekonomiku na nákladech obětované příležitosti stojí zaměstnávání byrokratů zpracovávajících žádosti o dotace (místo toho, aby dělali něco užitečného), kolik naši ekonomiku stojí ekonomické distorze způsobené dotacemi nebo o kolik se u dotovaných projektů přestřeluje efektivní cena (lehce nabyté peníze člověk utrácí lehkomyslněji, to všichni známe, a ostatně historek o dotačních projektech bych mohl vyprávět spousty) a o kolik let dříve se projekty spouští (taktéž všichni známe, že se opravují silnice a mosty, které opravovat nepotřebují, ale "je na to dotace" a jiné, již odepsané, nikdo neopraví, protože na to dotace není).

Jak říkám, to jsou zásadní problémy dotací, ale těm jsem se nechtěl věnovat. Zajímalo by mě – a pokud někdo ví, jak to zjistit nebo odhadnout, budu rád, když mě kontaktuje – zda se na veřejné statky vydalo více evropských dotací, než kolik činil členský příspěvek České republiky, který je placen z daní všech poplatníků.

Text paní Fialové bohužel není žádným vodítkem. Sice napsala kapitálkami, že Ředitelství silnic a dálnic ČR obdrželo 80 mld. Kč, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o období sedmi let, nezní 11,5 miliard ročně už tak impresivně, že?

Podle webu money-go-round.eu jsme do EU na poplatcích během těchto let odvedli 11 mld. €, což je při dnešním kursu přes 300 mld. Kč (to je hodně hrubý výpočet, ale pro účely tohoto argumentu poslouží). V tom případě i po přičtení sedmdesáti miliard pro SŽDC nadále chybí paní Fialové bratru 150 mld. Kč, abychom se dobrali aspoň vyrovnané pozice. A to znovu upozorňuji, že zde počítám s nulovými vedlejšími náklady, viz výše.

18 miliard pro ministerstvo práce nelze při nejlepší vůli uznat za veřejný statek, protože minimálně třetinu této částky požral projekt Vzdělávejte se pro růst!, v jehož popisu je podpora zaměstnavatelů. To není veřejný statek.

Paní Fialová dále píše: "Že je nějaký veřejný subjekt/ podnikatel schopný tu dotaci získat, je pro mě spíš znamením toho, že ten člověk je šikovnější než konkurence."

No, to je bezpochyby pravda. Tento podnikatel je šikovnější ve vyplňování lejster a získávání dotací. To ale není ekonomicky prospěšná činnost. Podnikatel tím nevytváří žádnou přidanou hodnotu. Když pekař upeče housku, lidé se mohou najíst. Když pekař vyplní lejstro, nemá z toho nikdo nic. Ekonomové se v podstatě shodují, že tyto a další činnosti by měly být minimalizovány a podnikatelé by se měli soustředit na tvorbu bohatství (neboli přidané hodnoty).

A ano, Thomase Mora znám. A také vím, o čem jeho dílo ve skutečnosti je.

---

Na svém blogu na Aktuálně na mě reagoval Pavel Svoboda, předseda právního výboru Evropského parlamentu. Jeho text je o poznání věcnější, budu tedy reagovat podrobněji, avšak namísto faktů nám pan poslanec opakuje bezduché talking points unijní propagandy. Přesvědčte se sami:

"Autor zpochybňuje nejen výrok europoslance Zdechovského, ale i řady renomovaných ekonomů, že brexit způsobí Británii ekonomické či politické škody."

Řada renomovaných ekonomů naopak zase souhlasí se mnou, že Británie si hospodářsky polepší. Co jsem měl možnost číst texty ekonomů (ne ideologů), tak spor mezi mnou a jimi tkví v tom, jakou pravděpodobnost připisujeme tomu, že Británie si vyjedná dohody o volném obchodu s EU a s dalšími zeměmi, a jakou pravděpodobnost připisujeme tomu, že se logická poreferendová nejistota převtělí do dlouhodobějšího útlumu.

"Zajímalo by mě, za co tedy považuje pokles libry (ta mimochodem padala již před referendem) nebo omezení investic."

Už v původním článku jsem psal, že jde o očekávanou reakci na nejistotu. Pokud by se poslanci Svobodovy EPP nechovali jako zhrzená milenka a věcně vyzvali k uzavření bezcelní obchodní dohody mezi EU a Británií, situaci na trzích by tím zklidnili.

"Na pořadu dne jsou totiž i úvahy o rozpadu království, což by přineslo i řadu bezpečnostních rizik."

Nic takového ve skutečnosti na pořadu dne není. Možná tak na pořadu dne v Evropském parlamentu, kde nyní prominentní místo získali eurohujeři ze strany skotských národních socialistů a severoirští eurohujeři. Rád se s panem poslancem vsadím, o co bude chtít, že Velká Británie se nerozpadne.

"[Britský] národ je emočně rozpolcený a plný xenofobie. To asi panu Pánkovi také nevadí."

Národ byl otázkou členství v EU rozpolcený několik desítek let. Konečně je otázka vyřešena a můžeme pracovat na zklidnění atmosféry. Ale to je pomstychtivým poslancům cizí, raději budou dál vyzývat k opakovaným referendům a strašit odvetnými opatřeními. Ano, xenofobie mi vadí, ale ostatní státy nemají v tomto směru Británii vůbec co vyčítat.

"Autor zde odkazuje na návrh takovéto dohody v americkém kongresu. V rámci objektivity by se však slušelo uvést, že hlavní vyjednavač pro mezinárodní obchod to striktně odmítá. Není prý politikou USA dělat takové dohody s jednotlivými zeměmi, ale s bloky zemí."

Nemám ve zvyku dávat moc velkou váhu výrokům činěným v rámci předvolební kampaně. Skutečnost, milý Watsone, je zcela prostá: USA takových dohod s jednotlivými zeměmi mají 20. Trade and Investment Framework Agreement (jakýsi předstupeň dohody o volném obchodu) mají USA uzavřen s mnoha dalšími zeměmi včetně Švýcarska a maličkého Islandu. Skutečně by dokázal někdo seriózně tvrdit, že USA budou odmítat dohodu s pátou největší světovou ekonomikou, vojenským spojencem a zemí, k níž mají Američané příbuzenské poměry, hovoří se v ní totožným jazykem a funguje v ní stejný právní systém (naštěstí už bez nesmyslného zasahování aktivistického Evropského soudního dvora)?

"Autor se dále raduje, že již týden po referendu začala Británie jednat s 11 zeměmi o budoucích obchodních dohodách. Vážně?" 

Ve skutečnosti jsem psal, že již během prvního týdne padly v 11 zemích návrhy na co nejrychlejší uzavření dohody s Británií. Ale to není podstatné. Britský ministr průmyslu a obchodu totiž zřejmě neposlouchal rady lidoveckých europoslanců a odjel do Indie předjednávat budoucí dohodu o volném obchodu. A chystá se s tímto záměrem navštívit i další země a hodlá najmout stovky obchodních vyjednávačů. Samozřejmě v této chvíli nevíme, zda zůstane ministrem, ale nevidím důvod myslet si, že jiný ministr by postupoval jinak, pokud se tedy ministrem nestane nějaký zapřisáhlý marxista.

"No a v neposlední řadě Island prý navrhuje přijmout UK do EFTA, která má dohody se 38 zeměmi. Autor implikuje, že vstupem do EFTA se UK stane smluvní stranou těchto dohod. To je ale hluboký omyl! I z odkazu, na který autor upozorňuje, je patrné, že EFTA žádné mezinárodní dohody neuzavírá, ty uzavírají pouze její jednotlivé státy."

Skutečná citace z mého článku: "Island navrhuje Británii okamžitě přijmout do EFTA (jež má dohodu o volném obchodu s 38 zeměmi po celém světě)." Nejsem si jistý, zda implikuji, co mi podsouvá pan poslanec Svoboda. Nicméně pan poslanec má pravdu, že dohody nesjednává EFTA, nýbrž čtyři členské státy ve sboru na jedné straně a na druhé straně ten který jiný stát, se kterým chce EFTA volně obchodovat. Jde to vidět, pokud se podíváme na poslední stranu kterékoliv z těch dohod, např. poslední strana dohody s Hong Kongem (pdf).

Británie se tedy nestane smluvní stranou těchto dohod sama od sebe vstupem do EFTA. Možná mám malou představivost, ale pokud tyto smlouvy vyhovují jak malému Islandu, tak decentralizovanému Švýcarsku, tak Lichtenštejnsku s libertariánským knížetem, tak poměrně levicovému Norsku, pak si neumím představit, proč by se tyto země (zejména Hong Kong) bránily připojit Británii k těmto dohodám.

Evidentně se země EFTA ne vždy shodnou, a pak si vyjednávají dohody samy. A tak má dohodu s Čínou Island, Švýcarsko i Norsko, ale EFTA nemá jednu společnou. To není na škodu, to je naopak výhoda členství v EFTA oproti členství v EU. Evropská unie je chronicky neschopná vyjednávat dohody o volném obchodu v rozumném časovém horizontu (pokud vůbec), ale členské státy si je nemohou uzavřít samy.

"Tolik jen k prvnímu odstavci blogu pana Pánka. Čtenáři pochopí, že na napravování celého zbytku autorova blogu nemám nejen čas, ale ani chuť."

Chápeme. Dobrou chuť a dobrou noc.